Tahle kniha pro mě byla obrovský překvapením. Jsem
neskutečně ráda, že jsem si ji pořídila. Dala mi toho neskutečně mnoho. Je
osobní, otevřená a láká čtenáře k sobě. Svým kouzlem dokáže člověku
přírůst k srdci, uchvátit a strhnout do příběhů, které ukrývá. Doslova
máte chuť udělat si kakao, zalézt si pod teplou deku a začíst se.
Terezku sleduji už docela dlouho. Velmi jsem si oblíbila
její blog TerezaInOslo. Její články o životě jsem si zamilovala hned od
začátku. Velmi ráda jsem po ránu sedávala k notebooku a četla si její
zpovědi u snídaně. Od samého začátku mi přišla jako sympatická, neobyčejná
dívka, která má krásný životní příběh a rozhodně má co vyprávět. Obdivovala
jsem její radost ze života a optimismus. Vždycky mě to nabilo energií
k novému dnu. Byla jsem nadšená, když jsem zjistila, že vydala knihu.
Osobní setkání na autogramiádě jsem si nenechala ujít. A musím říct, že to bylo
opravdu milé setkání. Terezka je prostě neuvěřitelně sympatická i osobně. Bylo
moc hezké, když si před začátkem k nám přišla sednout a povídala si
s námi. O knize, o blogu, o životě. Jsem hrozně ráda, že jsem na
autogramiádu šla a nechala si od ní knihu podepsat.
Kniha je rozdělena do několika kapitol a každá z nich
vypráví jednu z nejpodstatnější epizod Terezčina života. Přitom se snaží o
to, aby si čtenář z každého životního příběhu odnesl nějaké ponaučení.
Každá část má nějaké poslání, což mě velice nadchlo. Ne jen že se o Terezce
dozvídá čtenář něco více, ale zároveň se autorka snaží skrze své životní vzlety
a pády předat i své životní moudro. Velmi oceňuji, že to není jen jeden příběh
za druhým. I když sledování její životní
cesty mě velmi bavilo. Měla jsem pocit, jako bych to všechno prožívala s ní.
Jako bych u všeho, co v knize popisuje, osobně byla. Jako bych byla
součástí jejího života. V Norsku jsem nikdy nebyla, a přesto jsem měla
pocit, že se procházím po hlavní třídě Osla. Užívám si točenou zmrzlinu na
nábřeží a sleduji západ slunce. Měla jsem pocit jako bych to byla já, kdo se
potil v tělocvičně, aby si splnil sen. Celá kniha je velmi barvitá. Styl,
kterým Terezka píše je velmi čtivý. Občas jsem měla pocit, jako jednotlivá
slova zasahovala přímo mé srdce. Díky této knize jsem si uvědomila
neuvěřitelnou spoustu věcí. Ukázala mi,
že svět je neuvěřitelné místo, kde všechno je možné. Opravdu všechno. Člověk si
musí věřit a jít si za svými sny. A s touto vírou a nadějí potom najde
v sobě sílu dosáhnout až do těch nadýchaných šlehačkových oblak a splnit
si svůj sen.
Přiznávám však, přestože mě kniha uchvátila a nadchla. Měla jsem pár věcí, které mi občas tvořili
vrásky na čele. Přestože na tuto knihu asi nikdy nedám dopustit, čílilo mě, že
sem tam skáče ve vyprávění od A k B a některé věci tak nejsou dokončeny. Nevím
byl to záměr? Jak to dopadlo s její nabídkou psaní pro redakci časopisu? A
co blog? To, co tomu předcházelo, se dozvíme, ale mě by hrozně zajímalo, jaké
ty začátky byly. Až na těchto pár
malinkatých výtek, musím říct, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Rozhodně
ji doporučuji všem, kdo se mě na ni zeptají. A upřímně doufám, že se bude všem,
kdo ji budou číst, líbit stejně jako se líbila mě.
A rozhodně se
nemyslím, že tohle je poslední kniha, kterou napsala. Konec je v podstatě
velmi otevřený. Končí začátek nové etapy.
Vidíte to co já? Koupila jsem si knihu, kterou natiskli naopak! |
Tuhle blogerku popravdě neznám, ale knihu už jsem na nějakém blogu viděla. Mrknu na její stránku a třeba mě taky osloví :-) Jinak Kako do ruky, hup pod deku a číst, číst, číst.
OdpovědětVymazatUrčitě se koukni, já ji mám ráda. Byla to asi jedna z prvních blogerek, které jsem začala sledovat. Doufám, že i tebe osloví :)
Vymazat