pondělí 30. července 2018

Čtyři knihy, které jsem rozečetla ale nikdy nedočetla

Jak si vybíráte knihy? Já mám velice jednoduchý systém. Nevím, jestli je úplně funkční ale mě to takto vyhovuje. Knihy si vybírám podle jednoduchých kritérií. Postavím se před regál ( je jedno jestli v knihkupectví nebo v knihovně) a koukám se po knihách. Ta, které mě zaujme jde do užšího výběru. Na knize mě na poprvé musí zaujmout obálka a název, popřípade jméno autora. Když se mi kniha zalíbí, teprve potom zjišťuji o čem je. A pokud je i děj zajímavý, tak je to jasné a odnáším si ji domů. Přesto se mi občas stane, že se to ne vždy úplně vydaří. Někdy si do ruky vezmu knihu a čtu si o čem by měla být a říkám si: "Jo to zní, dobře. To by mohlo být zajímvé." A tak si ji půjčím, ale když se do ní potom doma začítám, jsou má slova úplně jiná. Prostě, co si budeme vykládat, jsou knihy které mě na první pohled zaujmou, ale v reálu nejsou tak poutavé jak jsem si myslela. A právě s těmito knihami přichází velká potíž. Dát ji šanci? Dočíst a nebo ji mám odložit na čas stranou a vrhnout se na jinou, které mě určitě zaujme? Nebo ji protě jednoduše nedočíst?
Já to mám těžké. Když mě kniha nebaví a nezaujme od první čtvrtiny, jsem otrávená a velmi těžce se přemlouvám k jejímu dočtení. Často to vydržím ještě pár stran, přece jen co kdyby... . A když se musím pořád přemlouvat, tak ji prostě odložím. I když je mi to v některých případech líto. Ale nejsem schopná pokračovat ve čtení knihy, která mě nebaví. Dnes jsem se rozhodla, že vám představím pár knih, které  jsem prostě nedokázala dočíst.

1) Okamžik Všeho - Shelly King 
U téhle knihy je mi to hrozně líto. Dostala jsem ji od tatínka k Vánocům, ale bohužel jsem asi na 90 straně a pořád nic. Ne a ne mě to alespoň trochu zaujmout. Někde ( omlouvám se, už si nevzpomenu, kde) jsem na ni četla docela pochvalnou recenzi a říkala jsem si tato by mohla být fajn, ještě ke všemu je z prostředí knihkupectví, to by mohlo být super. Ale upřímně chybí mi tam alespoň špetka něčeho co by knihu alespoň trochu okořenilo.
2) Vykladačka smrti- Arina Franklin 
 Když jsem si četla anotaci, říkala jsem si: "Wow, to by mohl být opravdu perfektní historický román." A asi taky je, ale v době kdy jsem ho četla, mě prostě nenadchl. Tahle kniha patří do té kategorie - musím tě odložit ale dám ti ještě šanci. Za pár měsíců, v mém případě, let. 
3) Černá labuť vzlétá - Caroll Lee
Tak u této knihy jsem skončila hned na začátku. Přečetla jsem asi 50 stran. Prvních deset jsem zhltla jedním dechem. Bylo to zajímavé, záhadné. Přesně to co jsem od toho očekávala. A pak se to nějak zvrtlo. Najednou jsem začala být otrávená, bylo toho moc a nedokázala jsem pokračovat dál.
4) Half Bad -  Sally Green 
 Half Bad jsem začala číst těsně po Černá labuť vzlétá a nevím, možná za to mohlo rozčarování z této knihy, ale nějak jsem nedokázala pokračovat ani v této. Přišla mi hrozně naivní, až směšná. Všechno hr hr, ale vlastně se pořád nic neděje. Samá akce, ale děj mi přišel zbytečně natahovaný a přitom mi zase chyběla ta špětka koření, která by ji udělala více poutavou. Ten pocit, neumím přesně popsat. Jako když cítíte, že tomu jídlu něco chybí ale nevíte, co přesně to je. Ale nedávno jsem si řekla, že bych i této knize, chtěla dát druhou šanci

Zajímalo by mě, jak jste na to vy? Déčítáte mermomocí, knihu, která vás nebaví a nebo ji prostě odložíte a radši si vezmete něco zajímavějšího?



4 komentáře:

  1. Když mě kniha nebaví, vrátím ji nedočtenou. Horší je, když si ji koupím a pak mě mrzí, že se mi nelíbí a leží jen tak v knihovničce. Čtení by mělo být především pro potěšení a nevidím důvod, abych se otravovala nad knihou, která mě nebere. Na Vánoce jsem třeba dostala Nikdykde od Gaimana a myslela jsem si, jak to bude super, ale nějak mě to nechytlo. Ale třeba za čas mě znovu popadne chuť na fantasy, tak ji dočtu :)
    Nebo se mi třeba nelíbilo Muži, kteří nenávidí ženy. Každý to chválil, ale mně to nějak nezaujalo, tak jsem se na to vykašlala :D

    Ale zrovna dnes se mně podařila dočíst Paní Bovaryová. Koupila jsem si ji asi před 7 lety, ale v té době mě to nic neříkalo a po padesáti stranách jsem to vzdala. Ale teď jsem na něco takového měla chuť, tak jsem se k tomu vrátila a docela se mi ten příběh líbil :)

    Anet

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, děkuji moc za komentář. Jsem moc ráda, že sdílíme stejný názor, že čtení by mělo být o potěšení. I když zrovna teď čtu knihu, která mě zase tolik nebere, ale chci ji doříst, abych potom byla v obraze u posledního dílů trilogie. Přesně jak píšete, víc mě mrzí u knih, které má doma. Protože mi pak leží v knihovničce a praší se na ně a třeb už na ně nikdy nesáhnu.
      Přiznávám, že k Paní Bovaryové jsem se nikdy nedostala. Miluji klasickou literaturu. Jedním dechem sem shtla Pýchu a předsudek a potom jsem se vrhal na Rozum a cit, ale nikdy jsem ji nedočtla. Prostě to nebylo to pravé ořechové a pak už jsem na takové klasiky vůbec neměla chuť. Takže doufám, že se k ní jednou dostanu.
      Přeji hdoně zdaru s výběrem knih, aby těch nedočtených nebylo tolik a měla jste šťastnou ruku při výběru :)

      Vymazat
  2. Já tedy dočítám téměř pokaždé. Existují zatím jen dvě knížky, kterými jsem se za svůj čtenářský život nedokázala prokousat. A to jsou ty klasické staré pověsti české od Aloise Jiráska (naštěstí to bylo v povinné četbě a já pak prošla i přesto, že jsem si okopírovala obsahy z netu :D) a potom Zlato Arkony od slovenského autora Červenáka (na tom mě prostě nebavilo nic a knihu jsem zavřela asi po čtvrtině s tím, že to nemá cenu). A to je všechno.

    Někdy to člověk prostě nezvládne, s tím souhlasím, ale na druhou stranu - já se opravdu snažím dávat šanci všem knihám. Vážně všem, i těm, které mě moc nezaujmou podle obálky a anotace - uvidím, jaké to bude. Některé knihy nemají zrovna dobré originální popisky, co donutí čtenáře na to zírat s otevřenou pusou a křičet kolem sebe něco jako "jo, tohle prostě musím mít!", ale jejich děj za deskami je třeba pak naprosto úžasný. I do těchto knih jdu, dávám šanci všemu.

    Takže to je můj názor. Jsem trošku blázen, co se čtení týče. Zkouším cokoli a nic mi nesmí uniknout. :D


    Každopádně. Half Bad či Napůl zlý jsem četla asi před rokem a půl. Líbilo se mi to, ale nějaké výhrady jsem přeci jenom měla. Neříkala jsem si, že bych se někdy pustila i do dalších dílů, ale okolnosti to chtěly jinak. Kamarádka, se kterou jsem se seznámila na střední, kam jsem přešla v září, je solidní knižní maniak, a když se dozvěděla, že jsem Half Bad četla, okamžitě mi vnutila další díl, že je to prý mnohem lepší. Takže jsem se do toho pustila a... páni. Musela jsem jí dát za pravdu, že úroveň vystoupala mnohem výš. Od té doby jsem si sérii Half Bad zařadila ke svým oblíbeným a teď poměrně vtipně vzpomínám na to, jak jsem první díl málem zasunula mezi své přečtené, ale nijak zvláště zapamatovatelné knihy. Chybička se vloudila. :D

    Tím jsem chtěla říct, že jestli budeš mít ještě někdy náladu mrknout na tyto knížky, určitě to zkus. Je to velmi zdařilé fantasy, které je hodně zapadlé a moc lidí ho nezná, což mě mrzí. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to se před tebou klaním. Já se prostě nemůžu donutit k tomu, abych dočetla to co mě nebaví. Pak totiž potom dávám přednost jiným aktivitám, protože je to pro zajímavější než kniha, která mě vůbec nebere a jsem toho jen otrávená. Já čtení beru jako potěšení a když mám před sebou knihu, která mě nenadchne, to kouzlo a ten krásný pocit, který mám když čtu se vytratí a už mě tolik nenaplňuje. Nicméně je krásné vidět, že jsou i takový knižní nadšenci jako jsi ty ! Jen tak dál.
      Děkuji za názor na Half Bad. Zrovna nedávno mi někdo říkal něco podobného. A těch kladných názorů se v mém okolí objevuje docela dost, takže začínám být zase trochu tak nějak nahnutá k tomu, že bych si ji znovu půjčila a dala ji ještě jednu šanci. Rohodně se nevzdávám a opravdu přemýšlím, že při příští návštěvě knihovny si ji půjčím. Doufám, že se mi bude líbit. Pokud tomu tak bude určitě napíšu recenzi. :)

      Vymazat

Oblíbené příspěvky