27. kapitola - Tara

 

Stála jsem nehybně a hleděla na ni. Nevěděla jsem, co mám udělat, byla jsem stejně vyděšená jako ona. Neměla jsem strach z ní ale ze Setova hněvu. Tohle bych už neobhájila. Jen jsem stála a doufala, že neuteče. Jasně jsem viděla, jak se třese. Chtěla jsem ji dát najevo, že ji neublížím. A tak jsem si zase lehla, složila tlapy přes sebe a koukala ji do očí.