TRAVEL DIARY – MOJE ANGLICKÉ DOBRODRUŽSTVÍ: Po stopách Jane Austen do města, kde na vás dýchá 18. Století a antický Řím zároveň

Můj úplně první větší výlet byl do jedinečného města, které jsem vždycky toužila vidět a to z jednoho jediného důvodu- žila tu Jane Austen, moje asi nejoblíbenější autorka. Mnozí z vás už asi pochopili, že je řeč právě o Bath. A já jsem opravdu nadšená z toho, že jsem se zde mnoha jet podívat. 

Můj výlet do Bath začal už asi týden před samotným odjezdem. Začala jsem totiž plánovat, jak se do města dostaneme a rozhodně jsem nechtěla jet nepřipravena, takže jsem začala plánovat, co tady budeme dělat. Koupit levně jízdenky na vlak nebo autobus je asi celkově v Anglii docela zázrak, ale nakonec se mi podařilo najít jízdenku za docela dobrou cenu s National Express, což je zdejší dopravní společnost, která vyjíždí do celé Anglie (mimo jiné vás odveze za cca 11 liber na letiště). I přes dlouhé hledání a propadnutí beznaději, že to prostě vzdám a nikam se nepojede, jsem nakonec koupila lístky za cca 20 liber.  Což je dost dobré.  A pak nastala ta o něco příjemnější část plánování, co budeme dělat. Po procházení zastaralých youtube průvodcích a nebo guide, kteří odpovídali tomu co jsem hledala, jsem našla úžasné stránky (https://visitbath.co.uk/things-to-do) kde vám rozepíšou, co se dá v Bath dělat, když tam jedete jen na jeden den a dokonce to vypíšou po hodinách. Úžasná stránka, pokud plánujete cestu do Bath. Takže jízdenku mám, plán mám a teď už jen čekat na den odjezdu. 

Vyjížděli jsme poměrně brzy ráno (pro nás). Kolem deváté hodiny už jsme museli být na Victoria Coach, odkud nám to odjíždělo.  Autobus jsme našli velmi dobře a narazili jsme i na hodného pana řidiče, kterým nám poradil, že nás vyhodí na vlakovém nádraží, protože ze stanice kam jsme měli koupenou jízdenku to je hrozně daleko a na nádraží že nás taky vyzvedne. Byli jsme mu opravdu vděčni za tuto radu, protože jsme tak mohli ušetřit trochu času. Takže po skoro třech hodinách (cesta měla trvat jen dvě a půl, ale bohužel jsme se zdrželi v zácpě na kraji Londýna, jsme konečně dorazili na vysněné místo.

Bath je poměrně malé městečko, a pokud chcete vidět jen ty základní památky, bohatě vám stačí čtyři hodiny ve městě, tak jak jsme to měli my. Samozřejmě můžete přijet na déle a procházet se romantickými uličkami, zajít si do krásných parků nebo navštívit muzeum, které jsme my už bohužel nestihli. I tak však náš výlet stál za to a já jsem moc ráda, že jsme tady jeli, protože pro mě to byl srdcový zážitek. 

Naše první cesta z nádraží vedla kolem malinkatých obchůdků k Pulteney Bridge, což je starodávný most přes řeku protékající městem a společně s mostem v Benátkách tvoří nejkrásnější mosty světa. My jsme ho obdivovali z krásných rozkvetlých Parade Gardens. Poté jsme prošli přes most a nahlíželi do výloh, a jelikož jsme měli hlad, hledali jsme nějakou restauraci, kde se dalo najíst. Nakonec jsme neodolali jednomu typicky anglickému pubu a dali si fish and chips.  Moje asi nejlepší jídlo, které jsem tady měla. Na talíři před námi přistál obří kus ryby a na to, že jsem až do nedávna ryby nejedla, jsem si moc pochutnala. 

Nasyceni vynikajícím obědem, jsme vyrazili k další destinaci, kterou byly Roman Bath. Tahle návštěva pro mě byla asi jedna z nejvytouženějších a naprosto předčila moje očekávání a jsem moc ráda, že jsem sem jela právě s přítelem, protože jsem si to moc užila. Strávili jsme tady asi skoro dvě hodiny. Po zaplacení vstupného (ps: v celém areálu můžete fotit) nás opět vybavili audio guide a pak už hurá do útrob nejstarší části města postavenou Římany. Celá stavba vám bere dech a několikrát jsem si říkala, že je naprosto neuvěřitelné, jak je to celé promyšlené. Roman Bath je jednou z těch památek, které prostě musíte vidět, když už jste v Bath. Rozhodně si to nenechte ujít. Připadala jsem si jako Alenka v říši divů, a obdivovala každou věc se zájmem. Procházela jsem místnostmi s neuvěřitelnou úctou ke všemu a všem, kdo se na tomto monumentálním díle podíleli. 

V průvodci psali, že bychom měli stihnout ještě Bath Abbey, ale bohužel už nás začal tlačit čas a upřímně? Už jsme byli docela utahaní, takže jsme se vydali hledat kavárnu, kde bychom si dali kávu. Básnila jsem o tom skoro celý den. Nakonec jsme si jen koupili v Costa Coffee to go. A Costa jako taková mě hrozně klamala. Prostě na můj oblíbený Starbucks nemá. Ale byla to jedna z mála kaváren, které jsme našli, pokud jsme nechtěli jít do Nera (to je další velký kávový řetězec, na kterým jsem v Anglii narazila). Dopili jsme si svojí kávu a pak spokojeni a hlavně unaveni jsme se vydali domů.

V Bath se toho dá dělat mnohem vice, než jsme toho stihli my. A na stránkách (odkaz najdete výše) se dá najít mnoho zajímavých tipů, co ještě podniknout. Bath je město nejen turistickým a historickým. Najdete zde mnoho muzeí a krásných parků, kam chodit na procházky. Ale také kulturním a někdo, kdo zbožňuje nákupy, si zde také přijde na své. Prostě je destinací, které uspokojí snad každého a nikdo nepřijde zkrátka.

TRAVEL DIARY – MOJE ANGLICKÉ DOBRODRUŽSTVÍ: Podél řeky k Tower Bridge a na nejlepší market v Londýně.

Tower Bridge je další z ikon Londýna, kterou si nemůžete nechat ujít. Tuto dominantu zná každé dítě. A ani my jsme si ji nemohli nechat ujít. Náš plán na pátek byl, po celodenním výletu v Bath, odpočívat. Původně jsme se chtěli jen procházet kolem řeky a kouknout se na Tower Bridge, ale nakonec jsme zavítali na úžasný market. To nejlepší na Londýně je, že vždycky neplánovaně objevíte něco nového, co skutečně stojí za to. 

Cesta kolem řeky k Tower Bridge je krásná. Můžete si udělat procházku už od Westminter Bridge až k této nádheře a po cestě potkáte mnoho dalších památek. Například Globe, nebo London eye. My jsme ale dojeli autobusem na London Bridge a odtud jsme se vydali pomalinku k padacímu mostu s nejslavnějším jménem na světe.  Procházka kolem řeky je skutečně velmi impozantní a myslím si, že na jaře a v létě to tu bude velice příjemné. Jen tak se potulovat podél břehu pod všemi mosty, které křižují řeku. Po strávení značné chvíle nepostradatelným focením, jsme se rozhodli jít se podívat dovnitř. Součástí prohlídky Tower Bridge je nejen most samotný, ale také strojovna. Můžete se podívat na to, jakým způsobem a za pomocí jakých mechanismů se most zvedal kdysi.  Opravdu to bylo dobře utracených devět liber. Myslím, že je to skvělý zážitek pro každého, i pro ty co se bojí výšek, procházet po prvním železném mostě té doby a vědět, že pod vámi jezdí auta a lodě. 

Výtahem Vás vyvezou až nahoru do věže, kde shlédnete krátké video o tom, jak se plánovalo postavení mostu a proč se rozhodli postavit první padací most v Londýně, který by zlepšil už tehdy docela rušnou londýnskou dopravu obou břehů. Potom se před spojovací lávku vydáte do druhé věže. Tato cesta mě stála mnoho sil. Mám totiž strach z výšek a vy se procházíte v poměrně velké výšce. Aby toho nebylo málo, je část lávky prosklená, takže vidíte dění pod vámi. Přežila jsem to a dokonce za podpory přítele, jsem se prošla i po skleněné části a nechala se vyfotit, jak sedím na mostě, a pode mnou jezdí auta. V druhé věži jsme se pak podívali na další video o tom, jak se samotný most stavěl. Tahle upoutávka byla pro mě zajímavější. Přišlo mi super sledovat, jak postupně pokračovaly práce. A jak to tehdy dělali.  Ale obě videoukázky stály opravdu za to a byly velice poučné. Po zhlédnutí strojovny, která už pro mě byla trochu nudná, protože tohle mi prostě nic neříká, ale když jsme to měli zaplaceno tak proč ne, jsme se vydali na druhý břeh a procházeli se kolem Toweru. Dovnitř se nám po všech našich zážitcích nechtělo, a dnešek je přece jen v relaxačním duchu, takže jsme jen obdivovali tento monumentální hrad z venku. Celou cestu jsem si říkala, jaké to asi muselo být na takovém hradě žít a co všechno se tam asi odehrávalo.  I když v tomhle hradě příliš šlechticů nežilo.  Mám po všech těchto zážitcích ještě větších chuť dozvědět se něco více o anglické historii. 

Potom jsme se vrátili zpátky a pod London Bridge jsme se narazili na mou paní domácí tolik vychvalovaný Borought Market, takže jsme se zašli kouknout. Tohle je asi nejlepší market, který jsem dosud v Londýně navštívila. Tolik stánků s jídlem, které vás láka na jednom místě až z toho doslova přechází zrak. Když tam jste, máte chuť z každého ochutnat něco. Lákají vás domácí dortíky všeho druhu, oříšky, káva a i stánky s jídlem jako jsou typicky anglické pie anebo hotdogy. O kousek dál pak narazíte na normální market s jídlem, najdete tu snad vše, na co si vzpomenete od piva a vína po mořské plody, sýry a zeleninu. Hlavním lákadlem jsou pro nás ale stánky s jídlem, protože jsme neměli oběd. Takže si dáváme něco dobrého k snědku. Já jsem si vybrala indian street food a přítel hotdog s pořádným kusem klobásy a pivo. A musím říct, že tohle byla nejlepší volba, jakou jsem mohla udělat, jídlo bylo skutečně velice dobré. Ne nadarmo tento market moje paní domácí vychvaluje. Potom jsme si ještě koupili oříšky, dortík na večer a makronky a pomalu si to zamířili domů.  Sladkému jsme prostě neodolali, tedy alespoň já ne.

 

Za sebe mohu jen doporučit, pokud budete někdy v Londýně, rozhodně se tam zastavte, protože tohle byl jedinečný gastronomický zážitek.

TRAVEL DIARY – MOJE ANGLICKÉ DOBRODRUŽSTVÍ: Jak mít Londýn jako na dlani?

Protože jsem se u popisu svého dobrodružství v Parlamentu trochu více rozepsala, rozhodla jsem se, že tento den rozdělím do dvou článků, aby se to dobře četlo. Takže tady je zbytek toho, co jsme v tento den ještě stihli, protože jsme byli velice šikovní a hlavně milujeme procházky. 

Naše další kroky vedly kolem Westminster Abbey, do které jsme už ale nešli. Návštěvu tohoto místa si necháme zase na někdy jindy.  A odtud jsme se dostali až do St. James Park a kdo z vás Londýn alespoň trošku zná, ví, že tento park je jen kousíček od Buckingham Palace, který si prostě nemůžu nechat ujít.  St. James park je opravdu nádherný. Svou rozlohou se nemůže rovnat s Hyde Parkem, který jak jsem zjistila o něco později, je vlastně hned za rohem, ale je skutečně krásný. A já se nemůžu dočkat, až do Londýna přijde jaro a všechno začne kvést, protože to bude to nejkrásnější období. Miluji jaro a těším se, až si prostě vezmu knihu, koupím si kávu s sebou a půjdu si jen tak sednout s knihou na lavičku a číst. To je můj naprosto ideální plán na jednu květnovou neděli.  

 

Z parku jsme došli na místo, kam vedou kroky asi každého turisty, který přijede do Londýna. Buckinghamský palác je lákadlem asi pro každého. A není se čemu divit, protože jako sídlo královny představuje další z londýnských dominant, které prostě musíte vidět, když tu jste.  Z parku přicházíme k paláci zepředu, takže abychom se dostali blíže, musíme si celé náměstíčko s obří sochou královny Viktorie obejít. Palác je opravdu velice krásný. Svou architekturou připomíná Shönbrunn ve Vídni, i když bych řekla, že to asi bude opačně.  Celý areál je obehnaný tlustými kovovými mřížemi, které jsou sice krásně zdobené, a rozumím tomu, že plní nepostradatelný účel, ne každý může ke královně, ale pro fotografa jsou strašně nepraktické. Ale nic nekazí na celkovém efektu této budovy a vlastně k ní tak nějak patří. Nicméně jak tomu bývá, je tady také neuvěřitelné množství lidí, kteří doufají, že třeba zahlédnou královnu. Takže se prostě pokocháme, a protože začíná pršet, utíkáme zase o kousek dál. Dostáváme se na Trafalgar, ale protože se pořádně rozpršelo, procházku po náměstí si schováváme na jindy a jdeme se schovat do Pret, kde si hledáme cestu, jak se nejlépe dostaneme na další destinaci. 

A jelikož je 15. Února a včera byl Valentýn, rozhodla jsem se zabookovat nám lístky na vyhlídku ve Sky Garden. Což je mrakodrap, v jehož 35 patře je kavárna, bar, restaurace a zahrada. Je to velice romantické místo, a protože jsme s přítelem spolu na Valentýna strávili jen pár hodin a to tak, že jsme se hledali na Victoria Coach Station, kam přijel z letiště, chtěla jsem náš dnešní den zakončit romanticky a oslavit tento svátek právě zde. 

 

Tuto vyhlídku mi doporučili kamarádky a její návštěva stála za to. Okamžitě jsem si to tam zamilovala a rozhodně to není moje poslední návštěva, protože o týden později zde jdeme se všemi stážistkami zapít náš první měsíc v práci. Nicméně pokud budete v Londýně, rozhodně si sem zajděte, protože to opravdu stojí za to a rezervace se dělá zadarmo přes internet. 

Ve Sky Garden pak máme Londýn jako na dlani, jen škoda, že nám předtím pršelo. I tak je to ale skvělý zážitek. Vidíme, jak se pod námi klikatí Temže a za Sharkem zapadá slunce, což působí skutečně velice úchvatný pohled. Je to skoro jakoby jste měli celý Londýn na dlani. Ještě před odjezdem domů si nezapomeneme dát něco dobrého, protože bez toho by to nešlo. Dneska vyhrává Ginger beer, který je opravdu silně zázvorový, ale velice dobrý. 

TRAVEL DIARY – MOJE ANGLICKÉ DOBRODRUŽSTVÍ: Stála jsem v místech, kde se domlouvají anglické zákony

Asi si říkáte, kde jsem to byla? Ano přátele tipuje správně, byla jsem se podívat v House of Parlament. Byl to opravdu neuvěřitelný a jedinečný zážitek. Jsem opravdu nevyslovitelně ráda, že jsem měla tu možnost jít se dovnitř podívat a pokud někdy budete v Londýně, určitě neváhejte a obětujte peníze na koupi vstupenky, prohlídka stojí za to. 

V týdnu, kdy se slavil Valentýn a za mnou přijel přítel,jsme využili společného času a vyrazili za památkami, protože i když jsem tady už měsíc, ještě se mi nepoštěstilo vyrazit do města objevovat krásy Londýna. Ano, některé památky jsem sice už viděla, ale vždycky jen z dálky a nešla si z blízka užít tu monumentálnost a historii, která z nich na vás dýchá.

Náš cíl v první den poznávacího týdne byl Big Ben. Ta stavba mě prostě uchvacuje a já ji musela vidět. V autobuse jsem si připadala jako malé dítě na trní, kterému rodiče slíbili, že dostane obří lízátko za odměnu, když bude hodné. Miluji Big Ben, je to prostě něco neuvěřitelného. Dominanta Londýna. Dominanta, kterou si prostě nesmíte nechat ujít, pokud jste v tomto krásném městě. My jsme se dostali do centra těsně před 11 hodinou, a protože byl všední den, zdálo se mi, že tu není takové obrovské množství lidí jako obvykle v neděli, když projíždím kolem. Big Ben, jak jsem už řekla, pro mě představuje něco fenomenálního a já prostě vždycky, když to vidím, přemýšlím nad tím, koho napadlo postavit něco takového. Dokázala bych strávit hodiny jenom tím, že budu stát na mostě a koukat se něj. A proto jsme i poměrnou dlouhou chvíli věnovali fotografování a poté jsme vyrazili na obhlídku celé The House of Parlament. Vyšlo nám nádherné počasí, sluníčko svítilo, takže celá budova byla krásně osvětlena. Jako by zářila na kraji řeky Temže a vévodila svou dominantností celému břehu.  Jedna moje známá mi doporučila, abychom se podívali, zda se dají koupit lístky, že prý prohlídka stojí za to. Takže jsme se prokličkovali davem, který byl přímo před budovou, abychom se dostali na druhou stranu mostu a mohli najít kancelář, kde se prodávají vstupenky. Ano musím říct, že cena nás lehce zarazila. Lístky na prohlídku stojí pro dospělého kolem osmnácti liber a pro studenta asi třináct, není to malá částka, ale výsledek stojí za to. Věřte mi, byla jsem naprosto ohromena a hned se s vámi podělím o zážitek, na který asi nikdy nezapomenu. 

Na vstupence jsme měli napsán čas 11:40, měli jsme tedy ještě asi dvacet minut, než nás pustí dovnitř. Takže jsme se šli projít do parku za parlament. Kouknout se kolem dokola a pokochat se krásou téhle jedinečné budovy. Obejít budovu tedy nejde, ale maličký park, na anglické poměry, je opravdu nádherný, takže jsme se zastavili u řeky a koukali na siluetu města kolem nás. K bráně jsme se dostali i tak s předstihem, tak jsme se zeptali, zda nás už pustí dovnitř. Bylo nám řečeno, že můžeme jít dovnitř a čeká nás kontrola. Těsně před tím, než vás pustí dovnitř, musíte absolvovat prohlídku, skoro jako na letišti, a projít přes detektor.  Poté už jsme byli vpuštěni do areálu. Upřímně jsme byli trochu zmateni, kde bychom měli čekat na průvodce a tak jsme šli dovnitř, že se zeptáme. Velice milý pan u vstupu nám řekl, že si máme vzít audio guide a můžeme jít dál. Takže jsme vlastně vůbec nemuseli čekat a mohli jsme jít klidně dovnitř hned. Jsme poučení pro příště. 

Takže jsme „vyfasovali“ audio guide a vyrazili jsme se podívat do centra anglické historie. Upřímně?  Tohle byla jedna z nejlepších prohlídek, které jsem zažila. Nahrávku namluvili lidé s velice příjemným hlasem, takže se to velmi dobře poslouchalo a téměř všemu jsem rozuměla. Dokonce jsem ani příliš nemusela přemýšlet nad významem všeho, co slyším. Prostě jsem automaticky věděla, co čem je řeč. Ano nepochytila jsem úplně všechno. Přece jen můj anglický slovník neobsahuje příliš mnoho politických slov, ty opravdu běžně nepoužívám.  Ale i tak musím říct, že jsem porozuměla valné většině, což pro mě bylo velice potěšující. Samotná prohlídka je opravdu něco úžasného, vezmou vás po téměř celém House of Parlament a vysvětlí vám, k čemu jsou jednotlivá místa používána, co se zde odehrává, nebo odehrávalo. Procházíte například vstupní halou, kde kdysi probíhaly velké ceremoniální oslavy či různé významné události. Dále se pak dostáváte před dvě nejznámější místnosti a to House of Lords a House of Covent.  První v pořadí je na programu House of Lords. Nejprve procházíte červeně laděnými předmístnostmi, jako je několik galerií, dokonce trůnní síň, chodbou, kde chodí lordi přemýšlet o tom, co mají právě odhlasovat. A po tom všem vstoupíte do místnosti, kde se vám zatají dech. Tak tohle je ta slavná místnost, kde se scházejí lordi celé Anglie, aby se domluvili na chodu země.  Ano řeč je o House of Lords a ten zážitek, mít možnost stát v této místnosti pro mě byl doslova k nezaplacení. Stojíte tam a všude kolem vás jsou červené plyšové semišové sedačky, před vámi je masivní stůl a dýchá na vás respekt, k tomu, co se tady děje.  

Další na programu je House of Covent, což je další výjimečná místnost. Tato část už nemá tolik předmítností. Jen jednu halu a chodbu, kde si chodí poslanci odpočinout a popřemýšlet. Zde si také můžete prohlédnout knihovnu zákonů v barevných vazbách, vždy podle toho, kdo je schválil. A poté se už dostáváte do samotné sněmovny, která je stejně fenomenální jako House od Lords. Stejně impozantní a budí stejný respekt. Když vidíte ty rádoby pultíky (krabice) u kterých se řeční, říkáte si, to není možné, já jsem vážně tady a vidím to na vlastní oči. 

Pro mě tohle bylo opravdu neuvěřitelným zážitkem. Asi nikdy nezapomenu na to, že jsem mohla stát v místech, kde přede mnou řečnilo a prosazovalo své názory tolik významných osobností, jako například Margaret Thatcher. Nebo že jsem chodila po stejné podlaze, jako králové a královny kdysi v dávných dobách. 

Po téhle návštěvě mě přepadla ohromná chuť si pustit nějaký film o anglické historii a tento večer vyhrál film Královna. Takže po nádherném dnu, který jsme strávili, ještě procházkou po Londýně a zakončili ve Sky Garden (co jsme podnikli po návštěvě The House od Parlament se dočtete ZDE), jsme si otevřeli víno a zalezli k jednomu z mých oblíbených filmů.

TRAVEL DIARY – MOJE ANGLICKÉ DOBRODRŽUSTVÍ: Pocity po prvním měsíci v Londýně.

Už tomu bude měsíc, co jsem si sedla do letadla a odjela na svou největší životní zkušenost do zahraničí. V dnešním článečku se vám pokusím sesumírovat svoje pocity a zážitky ze zdejšího života. Takže otvírám svůj cestovní deník (jak jste se mohli všimnout v minulém článku, píšu si deník, abych pak mohla po letech si sednout s kávou v ruce, otevřít jej a na všechno do detailu povzpomínat) a dávám se do psaní. Jste připraveni? 

Moje největší obava z celé Erasmu byla, že tu budu sama a nebudu se umět domluvit. Přiznám se, že jsem ani neměla strach z toho, že bych se neuměla o sebe postarat. Věřím, že to nějak zvládnut, ale opravdu největší neklid mi působila ta jazyková bariéra. Nemůžu říct, že anglicky neumím ani žblebtnout, ale zase nemůžu říct, že ji ovládám na tolik dobře, aby mé žití tady bylo bezproblémové. A hned po mém příjezdu jsem měla pocit, že Angličanům vůbec nerozumím. Že mi mluvení a celkově porozumění dělá problémy a že ani nerozumí mě. Ale teď musím říct, že je to mnohem lepší. Spíš jsem se potřebovala rozmluvit. Zahodit strach z toho, že něco řeknu špatně za hlavu a prostě to zkoušet. Vždycky se totiž dá nějak domluvit.  A když jsem tohle udělala, začalo být všechno mnohem lepší a já teď prostě nemám problém se jít prodavačky v obchodě zeptat kolik to stojí, že nemůžu najít cenovku, anebo si pokecat s baristou v kavárně, že dneska je prostě den blbec, protože mi všechno padá na zem od samého rána. 

Co se týče mého ubytování, je to jako pohádka. Bydlím v typicky anglickém dvoupatrovém domě. Mám svou vlastní ložničku se stylovým zařízením. Dovoluji si tvrdit, že v novoempírovém stylu. Nábytek v mém pokojíčku vypadá starožitně a stylově zároveň a já to naprosto zbožňuji. Mám vlastní koupelnu s vanou. No vlastní mále ji napůl se spolubydlícím, který do ní m přístup ze svého pokoje. Moje ložnička je až úplně nahoře pod střechou, v prvním patře je ještě pracovna, ložnice pro hosty a pracovna. Moje úplně nejoblíbenější je však přízemí. Je tady pokojíček s výklenkem, který jsem si pro sebe nazvala čítárna, protože až se oteplí tak si tam zalezu a budu si číst. Pak je tu jídelna a obrovská kuchyně s obývacím pokojem, kterou taky naprosto zbožňuji a nejen proto, že je to nejlepší místnost v domě. Opravdu si tady připadám jako v pohádce. Jediné co mi trochu kazí tu idylku, je hrozná zima. Angličané totiž příliš netopí, respektive topí, ale jen v určitém čase. Jen pár hodin ráno a pár hodin večer, což je dost na prd. Protože je tady samozřejmě dost zima. Ale mikina a vesta to brzy vyřeší, sice chodím nabalená jako Eskymák, ale alespoň je mi teplo. A brzy se snad oteplí, takže už to bud jen a jen lepší. Jinak musím říct, že mám hrotně milou paní domácí. Je úžasná, vitální starší dáma se spoustu elánu. Skvělá paní. Neustále mi opakuje, že chce abych se tedy cítila v bezpečí jako doma. Párkrát mě pozvala na vynikající večeři, je to opravdu skvělý kuchařka a dokonce jsme domluvené na lekce vaření. Už jsem se naučila pravý Yorshire pudding. Byla jsem hrozně překvapená jak jednoduchý recept to je a hlavně jak to chutná, protože jsem si představovala něco úplně jiného. Koukněte samy. 

Co se týče mé pracovní stáže, jsem naprosto spokojená. Jsem hrozně ráda, že mám možnost zdokonalit se ve svých dovednost a veškerou teorii si vyzkoušet v praxi. A i když jsem po prvním dni (naštěstí ještě za dohledu slečny logopedky, která to vedla přede mnou) měla obrovský strach, že to nezvládnu. Sebrala jsem všechnu svoji sílu, trochu se zahrabala do knih a materiálů a zvládla jsem to. Ačkoliv občas se mi stane, že se mi některé naplánované aktivity nepovedou tak jak bych chtěla. Musím však říct, že to není tak hrozné, jak jsem se z počátku obávala. A každým dnem přicházím na nové věci a zlepšuji se, což pro mě hrozně důležité, protože v tom co dělám, chci být skutečně dobrá. Držte mi palečky, aby to ve stejném duchu šlo i nadále. 

A teď už se konečně dostávám k mým zážitkům s Anglií, Londýnem a všemu co k tomu patří. Zatím se musím přiznat, že jsem nadmíru spokojená. Připadám si jako Alenka v Říši divů. Kochám se svým okolím a vůbec vším tady. Neustále chodím na procházky, je mi prostě strašně líto promrhat jedinou minuto doma, zavřená v pokoji. Takže pokaždé když to jde, vyrážím ven a objevuji svoje okolí. Naprosto jsem se zamilovala do zdejší architektury. Nemohu se nabažit těch domečků z červených cihel s výklenky a průčelím, s barevnými vstupními dveřmi a malými předzahrádkami. Je to něco so mě strašně uchvacuje, pokaždé když vyjdu ven.  Okolí, ve kterém se nachází můj domeček, je neskutečně půvabné. Čisté, krásné a hlavně to mám všude kousek. Jak na hlavní ulici na Streatham Hill, tak do městské části Balham a obě tato místa jsou nádherná a je se tady na co dívat. Do centra Londýna jsem se dostala zatím jen párkrát, musím říct, ale i tak to stálo za to.  

Moje první cesta byla samozřejmě k Big Benu a klasickým londýnským památkám. Neskutečně jsem si užívala první cestu double deckrem, sedla jsem si nahoru a sledovala všechno kolem. Už jsem tedy viděla i Downing street (a povím vám nic moc, jeden tmavý barák za mříží, že ho ani nevidíte) a trafalgar square. Jelikož při mém prvním výletu pršelo, schovaly jsme se do National Gallery, což byl také neskuteční zážitek. Těch nádherných obrazů a rozhodně to nebyla moje poslední návštěva. Následovalo Museum od London, které vypráví celou historii. Pokud někdy budete v Londýně ,tak se tam určitě skočte podívat. Vstup je zadarmo (jako ve většině muzeí) a opravdu to stojí za to. Provede vás historii od pravěku po současnost. Můžete se podívat jak vypadalo Heatrow kdysi a teď, dozvíte se něco o původním divadle The Globe a můžete navštívit malé obchůdky a putyky. Rozhodně to stojí za to. 

Můj druhý velký výlet byl do Camden town. Což je obrovský market se spoustou jídla a všeho na co si jen vzpomenete. Myslím, že pro někoho kdo miluje módu a dobré jídlo, je to ideální místo. I architektura je tady velice zajímavá, některé domečky jsou totiž tematické. Na fasádách najdete boty, platové jídlo, anebo jen prostě malby, ale nádherné až z toho přechází zrak. Byl opravdu neskutečný zážitek. Dokonce se nám podařilo posednout si dobrou muziku, zrovna tam měla nějaké zpěvačka cover koncert a byla opravdu vynikající.  Cestou do Canden jsem se zastavili ještě na King Cross.Víte co tam je ? Ano, stále jsem u nástupiště devět a třičvrtě a byl neskuteční zážitek. Miluji Harryho Pottera a vidět tohle místo pro mě moc znamenalo. A samozřejmě jsem se už byla podívat v Primarku, což jsem prostě musela, když o tom tak všichni básní. 

A moje celkové pocity z mého pobytu? Zatím jsem hrozně nadšená. Jsem uchvácená nejen okolím, ale vším tady. A absolutně nechápu, kde se vzali ty řeči, že Angličani jsou studení čumáci a suchaři.  Není to vůbec pravda, já jsem měla štěstí zatím jen na samé příjemné lidi, kteří se vším, co jsem potřebovala pomohly. Jako například sehnat kabel k notebooku, abych mohla nabíjet, protože ačkoliv jsem si přivezla adaptér. Úplně není kompatibilní s mou nabíječkou, což jsem si zapomněla zkontrolovat. Ale moc ochotný a milý prodavač v elektru mi to pomohl vyřešit.

Poslední věc, o kterou se s vámi musím podělit, je můj oblíbený obchod. Jmenuje se British Heart Foundation a je to nějako jako náš secondhand. Ale tady na Streatham Hill mají jednu speciální prodejnu, kde se prodávají jenom desky a knihy. A těch neuvěřitelných kousků, doslova se rozplývám kdykoliv tam vejdu. Pokaždé najdu nějakou zajímavou knihu, kterou bych si nejradši odnesla. A vůbec nejsou drahé, už jsem neodolala a koupila jsem si svůj první úlovek, což je Dear John od Nicholas Spark. Hrozně se těším, až ji otevřu a začnu číst. 

  

A to je asi pro dnešek zatím vše. Trochu jsem se rozepsal, tak snad jsem vás neunudila k smrti. Brzy se určitě můžete těšit na další zajímavé zážitky. V brzké době mám v plánu projet londýnské památky a vyjet si na výlet do Bath. A hrozně ráda se s Vámi o to podělím.