Kniha Papírová princezna byla velkým hitem loňského roku.
Když vyšla, její fotku jsem viděla na snad každém instagramovém účtu. Dlouhou
dobu jsem tomu odolávala, ale když jsem ji před Vánoci našla v knihovně, neodolala
jsem. Když si knihu vygooglujete, najdetespíše dobré než špatné recenze.
Rozhodně jsem si musela udělat vlastní názor.
Autorkou je Erin Watt. Vlastně se nejedná o jednu autorku,
ale dvě. Erin Watt je totiž pseudonym pro dvě kamarádky, jak vás upozorní
obálka knihy. Obě jsou to docela úspěšné spisovatelky a dohromady je svedla
láska k psaní. Skoro mi to připomíná mě samotnou, když jsem jednu dobu
psala román společně s kamarádkou ze střední. Byly jsme podobně tak nějak
propojené a na jedné vlně.
Nicméně vraťme se ke knize. Papírová princezna je dívčí
román, který je spíše adresovaný dívkám ve věku tak 15-17 let. Ale i mě vyloženě neurazil. Vypovídá příběh o
obyčejné holce, která toho moc nemá a žije ze dne na den. Avšak jeden jediný
den ji obrátí celý její svět vzhůru nohama. V přeneseném slova smyslu se z ní
skutečně stane princezna, avšak nečekejte žádnou romantickou pohádku. K pohádce
s opravdovými princeznami má tento příběh docela daleko. Ukazuje spíše
skutečný život. Hlavní hrdinka se totiž musí kromě jiného potýkat s partou
nafrněných fracků z bohatých rodin, kteří si myslí, že jsou něco víc než
všichni ostatní kolem.
Celkově vzato nemůžu říct, že bych z příběhu byla kdoví
jak unešená. Na druhou stranu si určitě půjdu pro druhý díl, protože by mě
vážně zajímalo, jaké bude pokračování. Pořádný spád má totiž až konec celé
knihy, kdy se vykreslí mnoho zvratových momentů, které zásadním způsobem
zamotají celý příběh. Ale první tak polovina mě docela zklamala. Čekala jsem od
toho něco víc. První stránky byly spíše monotónní. V podstatě se nedělo nic
zajímavého, ačkoliv se toho děje docela dost. Ale jednotvárnost to všechno
přebije. Takže máte pocit, že všechno jde na nějak hladce. Tak nějak vás to
mine a žádný wow efekt se nedostaví. Snad až od druhé půlky to začíná být zajímavé.
Děj začne mít spád. Nepřátelství mezi hlavními hrdiny je uzavřeno a konečně to
vypadá, že se začne dít něco, kvůli čemu prostře chcete číst dál.
Abych pravdu řekla, z této knihy mám docela smíšené
pocity a vlastně úplně nevím, jak ji mám pojmout. Na jednu stranu, jak jsem
říkala, se mi zdála taková, jako by vám děj proklouzl mezi prsty. Najednou si
uvědomíte, že jste na konci knihy a přitom ten pocit „ páni ta kniha byla ale
něco, honem rychle si musím jít pro pokračovaní, protože prostě potřebuji vědět,
jak to dopadne“ se vůbec nedostaví. A
přesto si myslíte, že jste ji vlastně zhltly, a aby jste měli TEN pocit musíte
s jít pro pokračování. Nevím,
jestli je to u mě způsobeno, tím, že v průběhu čtení jsem se učila na
zkoušky. Ale prostě mi tam něco chybělo.
Jinak byla ale docela čtivá a vlastně vůbec ne špatná.
Prostě si budu muset pro další díl, abych to mohla lépe posoudit.
Žádné komentáře:
Okomentovat