Už tomu bude měsíc, co jsem si sedla do letadla a odjela na
svou největší životní zkušenost do zahraničí. V dnešním článečku se vám
pokusím sesumírovat svoje pocity a zážitky ze zdejšího života. Takže otvírám
svůj cestovní deník (jak jste se mohli všimnout v minulém článku, píšu si
deník, abych pak mohla po letech si sednout s kávou v ruce, otevřít
jej a na všechno do detailu povzpomínat) a dávám se do psaní. Jste připraveni?
Moje největší obava z celé Erasmu byla, že tu budu sama
a nebudu se umět domluvit. Přiznám se, že jsem ani neměla strach z toho,
že bych se neuměla o sebe postarat. Věřím, že to nějak zvládnut, ale opravdu
největší neklid mi působila ta jazyková bariéra. Nemůžu říct, že anglicky
neumím ani žblebtnout, ale zase nemůžu říct, že ji ovládám na tolik dobře, aby
mé žití tady bylo bezproblémové. A hned po mém příjezdu jsem měla pocit, že
Angličanům vůbec nerozumím. Že mi mluvení a celkově porozumění dělá problémy a
že ani nerozumí mě. Ale teď musím říct, že je to mnohem lepší. Spíš jsem se potřebovala
rozmluvit. Zahodit strach z toho, že něco řeknu špatně za hlavu a prostě
to zkoušet. Vždycky se totiž dá nějak domluvit.
A když jsem tohle udělala, začalo být všechno mnohem lepší a já teď
prostě nemám problém se jít prodavačky v obchodě zeptat kolik to stojí, že
nemůžu najít cenovku, anebo si pokecat s baristou v kavárně, že
dneska je prostě den blbec, protože mi všechno padá na zem od samého rána.
Co se týče mého ubytování, je to jako pohádka. Bydlím
v typicky anglickém dvoupatrovém domě. Mám svou vlastní ložničku se
stylovým zařízením. Dovoluji si tvrdit, že v novoempírovém stylu. Nábytek
v mém pokojíčku vypadá starožitně a stylově zároveň a já to naprosto
zbožňuji. Mám vlastní koupelnu s vanou. No vlastní mále ji napůl se spolubydlícím,
který do ní m přístup ze svého pokoje. Moje ložnička je až úplně nahoře pod
střechou, v prvním patře je ještě pracovna, ložnice pro hosty a pracovna.
Moje úplně nejoblíbenější je však přízemí. Je tady pokojíček s výklenkem,
který jsem si pro sebe nazvala čítárna, protože až se oteplí tak si tam zalezu
a budu si číst. Pak je tu jídelna a obrovská kuchyně s obývacím pokojem,
kterou taky naprosto zbožňuji a nejen proto, že je to nejlepší místnost
v domě. Opravdu si tady připadám jako v pohádce. Jediné co mi trochu
kazí tu idylku, je hrozná zima. Angličané totiž příliš netopí, respektive topí,
ale jen v určitém čase. Jen pár hodin ráno a pár hodin večer, což je dost
na prd. Protože je tady samozřejmě dost zima. Ale mikina a vesta to brzy
vyřeší, sice chodím nabalená jako Eskymák, ale alespoň je mi teplo. A brzy se
snad oteplí, takže už to bud jen a jen lepší. Jinak musím říct, že mám hrotně
milou paní domácí. Je úžasná, vitální starší dáma se spoustu elánu. Skvělá
paní. Neustále mi opakuje, že chce abych se tedy cítila v bezpečí jako
doma. Párkrát mě pozvala na vynikající večeři, je to opravdu skvělý kuchařka a
dokonce jsme domluvené na lekce vaření. Už jsem se naučila pravý Yorshire
pudding. Byla jsem hrozně překvapená jak jednoduchý recept to je a hlavně jak
to chutná, protože jsem si představovala něco úplně jiného. Koukněte samy.
Co se týče mé pracovní stáže, jsem naprosto spokojená. Jsem
hrozně ráda, že mám možnost zdokonalit se ve svých dovednost a veškerou teorii
si vyzkoušet v praxi. A i když jsem po prvním dni (naštěstí ještě za
dohledu slečny logopedky, která to vedla přede mnou) měla obrovský strach, že
to nezvládnu. Sebrala jsem všechnu svoji sílu, trochu se zahrabala do knih a
materiálů a zvládla jsem to. Ačkoliv občas se mi stane, že se mi některé
naplánované aktivity nepovedou tak jak bych chtěla. Musím však říct, že to není
tak hrozné, jak jsem se z počátku obávala. A každým dnem přicházím na nové
věci a zlepšuji se, což pro mě hrozně důležité, protože v tom co dělám,
chci být skutečně dobrá. Držte mi palečky, aby to ve stejném duchu šlo i
nadále.
A teď už se konečně dostávám k mým zážitkům s Anglií,
Londýnem a všemu co k tomu patří. Zatím se musím přiznat, že jsem nadmíru
spokojená. Připadám si jako Alenka v Říši divů. Kochám se svým okolím a
vůbec vším tady. Neustále chodím na procházky, je mi prostě strašně líto
promrhat jedinou minuto doma, zavřená v pokoji. Takže pokaždé když to jde,
vyrážím ven a objevuji svoje okolí. Naprosto jsem se zamilovala do zdejší
architektury. Nemohu se nabažit těch domečků z červených cihel
s výklenky a průčelím, s barevnými vstupními dveřmi a malými
předzahrádkami. Je to něco so mě strašně uchvacuje, pokaždé když vyjdu
ven. Okolí, ve kterém se nachází můj
domeček, je neskutečně půvabné. Čisté, krásné a hlavně to mám všude kousek. Jak
na hlavní ulici na Streatham Hill, tak do městské části Balham a obě tato místa
jsou nádherná a je se tady na co dívat. Do centra Londýna jsem se dostala zatím
jen párkrát, musím říct, ale i tak to stálo za to.
Moje první cesta byla samozřejmě k Big Benu a klasickým
londýnským památkám. Neskutečně jsem si užívala první cestu double deckrem,
sedla jsem si nahoru a sledovala všechno kolem. Už jsem tedy viděla i Downing
street (a povím vám nic moc, jeden tmavý barák za mříží, že ho ani nevidíte) a
trafalgar square. Jelikož při mém prvním výletu pršelo, schovaly jsme se do National Gallery, což byl také neskuteční zážitek. Těch nádherných obrazů a
rozhodně to nebyla moje poslední návštěva. Následovalo Museum od London, které
vypráví celou historii. Pokud někdy budete v Londýně ,tak se tam určitě
skočte podívat. Vstup je zadarmo (jako ve většině muzeí) a opravdu to stojí za
to. Provede vás historii od pravěku po současnost. Můžete se podívat jak
vypadalo Heatrow kdysi a teď, dozvíte se něco o původním divadle The Globe a
můžete navštívit malé obchůdky a putyky. Rozhodně to stojí za to.
Můj druhý velký výlet byl do Camden town. Což je obrovský
market se spoustou jídla a všeho na co si jen vzpomenete. Myslím, že pro někoho
kdo miluje módu a dobré jídlo, je to ideální místo. I architektura je tady
velice zajímavá, některé domečky jsou totiž tematické. Na fasádách najdete
boty, platové jídlo, anebo jen prostě malby, ale nádherné až z toho
přechází zrak. Byl opravdu neskutečný zážitek. Dokonce se nám podařilo posednout
si dobrou muziku, zrovna tam měla nějaké zpěvačka cover koncert a byla opravdu
vynikající. Cestou do Canden jsem se
zastavili ještě na King Cross.Víte co tam je ? Ano, stále jsem u nástupiště
devět a třičvrtě a byl neskuteční zážitek. Miluji Harryho Pottera a vidět tohle
místo pro mě moc znamenalo. A samozřejmě jsem se už byla podívat
v Primarku, což jsem prostě musela, když o tom tak všichni básní.
A moje celkové pocity z mého pobytu? Zatím jsem hrozně
nadšená. Jsem uchvácená nejen okolím, ale vším tady. A absolutně nechápu, kde
se vzali ty řeči, že Angličani jsou studení čumáci a suchaři. Není to vůbec pravda, já jsem měla štěstí
zatím jen na samé příjemné lidi, kteří se vším, co jsem potřebovala pomohly.
Jako například sehnat kabel k notebooku, abych mohla nabíjet, protože
ačkoliv jsem si přivezla adaptér. Úplně není kompatibilní s mou
nabíječkou, což jsem si zapomněla zkontrolovat. Ale moc ochotný a milý prodavač
v elektru mi to pomohl vyřešit.
Poslední věc, o kterou se s vámi musím podělit, je můj
oblíbený obchod. Jmenuje se British Heart Foundation a je to nějako jako náš
secondhand. Ale tady na Streatham Hill mají jednu speciální prodejnu, kde se
prodávají jenom desky a knihy. A těch neuvěřitelných kousků, doslova se
rozplývám kdykoliv tam vejdu. Pokaždé najdu nějakou zajímavou knihu, kterou
bych si nejradši odnesla. A vůbec nejsou drahé, už jsem neodolala a koupila
jsem si svůj první úlovek, což je Dear John od Nicholas Spark. Hrozně se těším,
až ji otevřu a začnu číst.
A to je asi pro dnešek zatím vše. Trochu jsem se rozepsal,
tak snad jsem vás neunudila k smrti. Brzy se určitě můžete těšit na další
zajímavé zážitky. V brzké době mám v plánu projet londýnské památky a
vyjet si na výlet do Bath. A hrozně ráda se s Vámi o to podělím.
Žádné komentáře:
Okomentovat