Knihu Něco si přej od Terezy Barvíkové jsem dostala
v rámci projektu Podporujeme české autory, za což jsem jim velmi vděčná.
Tereza Barvíková je česká začínající autorka původem ze Zlína. Je ji teprve 22
let. Něco si přej je její první kniha a já jsem měla tu čest a mohu na ni
napsat recenzi.
Něco si přej je román, který by se dal zařadit do žánru
Sci-fi a fantasy. Stěžejní myšlenkou celého díla je síla přání a sourozenecké
pouto. Hlavní hrdinové Oliver a Ellie se stanou svědky nadpřirozené síly.
Jejich rodinná situace není zrovna růžová, rodiče se často hádají a oba
sourozenci toho mají dost. Jednoho večera, když se rodiče opět hádají natolik,
že to jde slyšet až k nim do pokoje, se Oliverovi v hlavě zrodí toužebné
přání. Dostat se co nejdál od tohoto trápení. Avšak není přání jako přání.
Silou, kterou nelze jenom tak vysvětlit se oba ocitají na zcela neznámem místě
a jak zjišťují , o něco později i v zcela neznámé době. Zmatení a jen
v pyžamech se toulají krajinou a doufají, že najdou civilizaci, kde by se
vše vysvětlilo. Oliver a Ellie zjišťují, že se již nenacházejí v roce
2014, ale silou přání se přesunuli o 100 let do minulosti. Jaké je jejich
zděšení, když zjišťují, že jsou v roce 1914 v Sarajevu. Kdo je zběhlí
v dějepise se asi dovtípí, že v tomto roce a v tomto městě byl
spáchán atentát na Ferdinanda de Este. To brzy zjišťují i naši hlavní hrdinové
a velmi si přeji zmizet. Což se také stává skutečností. Brzy přicházejí na to,
že s každým přáním dostat se pryč se oba přesouvají vždy o 100 let do
minulosti. Poznávají tak různé doby a různá místa, díky svým přáním procestují
snad celý svět a ne na každém místě a v každé době je zrovna bezpečno. Jak
brzy zjišťují, každá doba ať se zdá sebehezčí má svá úskalí a nástrahy, které
na ně čekají a jim nezbývá nic jiného než skočit zase o pár let dozadu. Až to
vypadá, že budou muset skákat pořád dál a nikdy se nedostanou domů. Do své
doby. Podaří se jim přijít na to, jak se
dostat zpátky? Dokáží najít způsob jak se sžít s kulturou jiné doby, aby
nikdo nepoznal, že jsou návštěvníky z budoucnosti? Jak daleko do minulosti
budou muset cestovat? A jaká dobrodružství na ně čekají? To všechno jsou
otázky, které jsem si během četby knihy pokládala a na které se mi záhy dostala
odpovědi.
Kniha velmi zajímavá právě svým nápadem. Tak mocným přáním,
že se oba sourozenci dostávají do jiné doby a cestují v čase. Je exkurzí
do dějepisných událostí a zprostředkovává čtenáři život z dob minulých. Právě
touha zjistit jak to se sourozenci dopadne je hnací silou čtenáře, který si
přeje zjistit zda-li se Oliverovi a Ellie podaří najít cestu domů, anebo budou
nuceni se usídlit v nějaké době, najít společnou cestu a žít se zdejšími
lidmi svůj nový život. Sourozenci se v minulých čase nezdržují příliš
dlouho, brzy přicházejí na to, jak přáni fungují. A však najdou se dvě
historická období, která se jim líbí natolik, že se zdržují na několik měsíců.
Dokonce přemýšlejí o tom, že je jejich osudem tu zůstat. Oliver zde poznává
svou první lásku. Ellie naopak trápí pocit, že ji nikdo nechce, že se ji
všichni bojí.
Celkově musím říct, že pro mě kniha byla docela milým
překvapením. Z počátku jsem měla strach, ale s dalšími stránkami se
mé obavy rozptýlily a příběh mě zaujal natolik, že věci, které mi na začátku
vadili, jsem pak už ani nevnímala. Trochu mě mrzelo, že se v knize našly
místa, kde věty ztrácely takovou tu plynulou návaznost. Avšak v průběhu
knihy, jako celkový koncept proběhl vývojem a je to jen lepší. Co mě ale
udivovalo, byla naivita. To, že hlavní hrdinka, která příběh vypráví, řeší
spoustu banálních věcí, je úsměvné a vlastně to knihu doplňuje o vtipné
momenty, kdy si čtenář uvědomí, jak malicherné věci dokážeme řešit. Ale mluvím
spíš o tom, že se hlavní hrdinové zpočátku příliš neobávají toho, co se jim
stalo a téměř okamžitě přicházejí s racionálním řešením. Čekala bych spíše
klidně celou jednu kapitolku o tom, jaký strach a zmatek přineslo jejich
dobrodružství, jejich zoufalství z toho, že neví co se děje a že se nikdy
nedostanou zpátky. Toto se objevuje až mnohem později, kdy se dostali o další
skoro tři sta let zase nazpátek. A kdy přichází pocit, že posuny jsou schopni
dělat jen v minulosti, ale nikdy ne vpřed. A však to je asi jediná věc,
která mi na celém příběhu vadila. Jinak je to velmi dobře promyšlený příběh,
který si myslím, že zaujme ještě mnoho dalších čtenářů.
Celkově knihu hodnotím jako dobrou, rozhodně o ní nečekejte
zázraky, ale příběh je jednoznačně poutavý. Chvílemi jsem měla strach kam až se
Olí a Ellie dostanou, jak daleko do minulosti je autorka nechá zajít. Pro mě to
bylo takovým lehčím čtením, které jsem teď v době před Vánoci a po
zkouškách velmi ocenila.
Závěrem bych chtěla složit velkou poklonu autorce, protože
tohle je její první kniha. A já si neskutečně vážím toho, že našla v sobě
odvahu a šla s vlastní kůží na trh, jak se říká. A právě za to si zaslouží
můj obdiv. Kniha je to velmi slušná a já věřím tomu, že další budou jen a jen
lepší. Terezko, přeji hodně štěstí.
