Akce byla koncipována do dvou částí. V první části jsme, my posluchači, měli možnost vyslechnout předčítaní básní známých autorů. Básně byli vybrány tak, aby se nějak pojili ke kávě. Auoři byli nazváni jako kavárečtí povaleči a zaznívaly jména jako Vrchlický, Seifert, Žáček a mnoho dalších. Jako spěstření této části si pak vypraveč vybíral samotné návštěvníky, aby se s námi podělily o další básně těchto vynikajících autorů.Druhá část byla věnována současnému autorovi Petru Sedláčkovi a jeno nejnovější hře, která se teprve může těšit na to, až spatří světlo světa. Hra to bylo s prostředí antické kavárny a do sebe míchala nejnovější prvky jako jsou media, Skype a tak dále. Za sebe mohu říct, že to bylo velice zvláštní a do dnes nevím zdali se mi to líbilo a nebo zdali jsme byla zklamaná. Ten zažítek nejde ani zcela jednoduše popsat. Proto, že svým způsobem to mělo něco do sebe. Přednes měl formu scénického čtení a to byl skutečně velmi zajímavý zážitek.
Dokonale spojoval moderní dobu s antickým smýšlením. A právě to spojení moderny a historie bylo to, co jsem nedokázala až tak úplně zkousnout. Miluji historii jako takovou a obvlášť právě antické obdodí, které pro mě představuje naprostou dokonalost ve všem co nám přineslo.
Když ale zhodnotím dílo jako takové a projev, bylo to velmi zajímavé. A když nad tím člověk přemýšlel do hloubky, dávala svou myšlenkou podměty k zamyšlení.
Celkově to byla velmi vydařená akce a já skláním klobouk před organizátory ne jen Kávobásní, ale celých Kaváren naživo.
