pondělí 8. dubna 2013

25. kapitola - Tara


Kahri odešel teprve před chvílí, musel odejít na stráž. Měli jsme ji držet spolu, ale vzhledem k okolnostem, to bude muset zvládnout sám.  Nemám to srdce nechat tuhle zbědovanou dívku samotnou v Norské divočině. Tolik mi připomíná mou sestru Koyju. Byla stejně drobná a ať se dělo, co se dělo, vždy byla vznešená a stejně zneuctěna. Tato dívka, však na rozdíl od mé sestry stále žila.
Pokračovala už druhým dnem k severu, šla prostě, kam ji nohy vedly a ty říkali hlavně vpřed. Nebylo příliš obtížné dávat na ni pozor, její stopa byla v celé této pusté krajině tak výrazná a vždy jsem ji našla jen o pár mil severněji. Vypadala vyčerpaně, ruce si neustále tiskla k lůnu a ze spaní plakala. Pořád dokola volala: „Ne, Roberte! Pusť, pusť mě prosím! Vždyť to bolí!“
Jednu noc jsem už tohle její utrpení nemohla snášet, toužila jsem po tom nějak ji utěšit.  Tiše jsem se k ní přiblížila, vědoma si toho, že díky tomuto činu budu opět čelit Setovu hněvu. Ale když ta dívka byla tak nešťastná, zoufalá. Potřebovala alespoň tu pomoc, kterou jsem ji byla schopna nabídnout. Téměř jsem se plazila po zemi. Dívka byla ode mě jen na délku paže, když vykřikla: „Nechci, nechci tvoje dítě! Ne! Dej to pryč!“ neklidně sebou trhla. Lekla jsem se a uskočila zpět do houští. Byl to instinkt. Slyšela jsem i na tu vzdálenost, jak se dítě uvnitř ní hýbe. Žádalo si výživu, které se mu nedostávalo, protože jeho matka už dlouho skoro nic nejedla. Dívka sebou opět škubla a zasténala. „Dej to dítě pryč! Nechci je! Roberte ne!“ křičela na novo.
Sebrala jsem odvahu a znovu se k ní přiblížila, čenichem jsem jemně štouchla do vypouklého bříška. Dívka vzdychla. Cítila jsem, jak se celá třese. V tu chvíli jsem se rozhodla, ať mě Set klidně třeba roztrhá. Norské noci jsou chladné a já ji nenechám umrznout. Přitiskla jsem se k jejímu chladnému tělu a doufala jsem, že ji moje srst alespoň trochu zahřeje. Její tělo se přestávalo třást a ona začala klidně oddechovat.
Když přes mě přehodila paži, na okamžik jsem ztuhla, ale ona si mě jen přitáhla blíže k tělu a prsty zabořila do mé srsti. Vzdychla a pak už klidně spala. Spala tři dny v kuse, aniž by ji znovu přepadl zlý sen.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Oblíbené příspěvky