Daleko jsem nedoběhla. Brzy jsem nemohla dýchat a nesnesitelně mě
píchalo v boku, musela jsem zastavit a odpočinout si. Zády jsem se opírala
o strom a zhluboka dýchala. Věděla jsem, že bych měla pokračovat v cestě,
ale dál to už nešlo. Jednou rukou držela za stále narůstající bříško.
„Proboha.“
Zašeptala jsem do ticha divočiny. Co mě
tady ještě čeká?
Nakonec jsem
své nohy přiměla k chůzi a vydala se dál do neznámě země.
Žádné komentáře:
Okomentovat