čtvrtek 27. října 2016

Recenze: Říká se, že každý člověk si zaslouží odpuštění, ale kolikrát je to možné odpustit, aniž byste ztratili sami sebe? (Anna Todd – After: přiznání)



Před nedávnem jsem zveřejnila recenzi na první díl této série, a jak víte, byla jsem nadšená. Musela jsem si hned běžet pro druhý díl a taky jsem ho hned zhltla jedním dechem. A teď jako nedočkavá fanynka čekám na další díl a nadskakuji jako na trní, kdykoliv jdu do knihovny a doufám, že by tam snad už na mě mohl čekat. První kniha o příběhu Hardina a Tessy skončila naprosto neukončeně, uprostřed příběhu a já jsem prostě musela vědět, jak to dopadne. 

Jsem moc ráda, že kniha pokračuje tam, kde skončila ta první. Protože přeskočení v příběhu, jak to občas bývá, bych asi nezvládla. Já potřebuji vědět, jak to bylo dál potom, co příběh utnul první díl. Nechci se k tomu dopátrávat v průběhu knihy.  A opět jsem byla doslova unešená, naprosto mě pohltil příběh a nikdo o mě alespoň týden nevěděl. Četla jsem dnem i nocí, protože jsem prostě musela vědět, jak tohle dopadne. A ani tentokrát jsem nebyla zklamaná. Naopak jsem byla opět naprosto unešená a nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Měla jsem ji v ruce každou volnou chvíli, až se divím, že se mnou mí přátelé a rodina mohli vydržet. 

Hardin a Tessa se v tomto díle musejí vypořádat s mnoha dalšími nástrahami vztahů a lásky. Především se příběh točí kolem definice jejich vztahu a odpuštění. A mě čtení knihy několikrát přivedlo na myšlenku, kolikrát by člověku mělo být odpuštěno? Měla jsem pocit, že Tessa nedělá nic jiného, než odpouští Hardinovi jeho přešlapy. A já si musím říkat, zaslouží si to vůbec? Kolikrát musí šlápnout vedle, aby si uvědomila, že jednou toho bude dost a vícekrát už odpustit prostě nejde, že se nádoba milosrdenství jednou vyčerpá a už žádná omluva nepomůže a nepřinese další novou šanci.
Příběh odhaluje další milostné zápletky láskou zaslepené dívky a neskutečně utrápeného a drsného kluka, který zjistil, jaké štěstí ho potkalo, až když o něj přišel. Zpočátku knihy to vypadá, že Tessa a Hardin nikdy nenajdou cestu k sobě, což by bylo dost smutné. Protože si neumím představit, o čem jiném by kniha mohla být. Ale nečekané události je nakonec přece jen svedou dohromady a Hardin předvede, že v tom zahořklém klukovi se přece jen skrývá kousek citu. A Tessa tomu samozřejmě podlehne, protože kdo by mu odolal, i když občas nahání hrůzu. A jejich vztah znovu nabyde nových rozměrů, které se oba mermomocí snaží udržet. Protože láska a vášeň je k sobě přitahuje jako dva magnety a jeden bez druhého prostě nemohou být. Jenomže i když to zpočátku vypadá, že by snad mohl jejich vztah být konečně stabilní a přestat ujíždět jako splašený vlak bez strojvedoucího nahoru a dolů, přijde další zklamání. Hardin se opět musí posbírat a najít omluvu pro své chování. A Tessa mu odpustí, jenomže ne jednou, ale za tento román několikrát. A i když jsou oba horké hlavy a určitě je chyba tak trochu na obou stranách, je to Hardin, kdo se omlouvá a kdo pak vinu svaluje i na Tessu, až to skoro vypadá, že ona je ta, kdo provedl něco špatného a přitom to tak ve skutečnosti nebylo. Většinou je to však Hardin, kdo neuváženě dělá a říká zlé věci a je mu vždy milosrdně odpuštěno, i když si to nezaslouží. A místo toho, aby si vážil toho, co má, klade na Tessu požadavky, které není schopna dodržet. Ale ani Tessa není bez chybičky, a když ji vytočí, vrhá se střemhlav do propasti, o niž ví, že Hardina stoprocentně rozčílí. I postava Tessy se razantně změnila, z ustrašené dívky, která musí mít všechno do puntíku naplánované, se stala odvážná, sebevědomá žena, která ale občas zapomene používat mozek a jde do věci po hlavě, aniž by si promyslela následky. Omlouvá ji snad jen to, že ji smutek a beznaděj doslova pohltili, i když se snažila zapomenout. 

Celkově nemám, co bych knize vytkla. Ano, rozčilovalo mě, jak si navzájem neustále šlapou po štěstí. Jak Tessa dělá věci, aniž by je promyslela a vlastně tím ubližuje nejen sobě, ale taky Hardinovi. A štvalo mě, jak se Hardin neustále omlouval za své chování a přitom to v závěru otočil proti Tesse. A ona mu neustále odpouštěla, až jsem si říkala, že tohle musí někdy překročit unesitelnou mez. Ale vlastně mě to rozpalovalo takovým tím přirozeně příjemným způsobem, který k četbě knihy s takovým tématem patří. 

A co více dodat? Snad jen to, určitě si ji přečtete, protože závěr knihy opět stojí za to. Dojde na rozuzlení a nové zamotání příběhu a vy prostě opět musíte vědět, jak to dopadne.

Oblíbené příspěvky