Stojím na kraji skály.Přede mnou se rozlévá moře a zapadá slunce.Kdybych dokázal normálně vnímat,myslel bych si že je to krása a přál bych si,aby tu se mnou mohla být Bella.Ale výhled na obzor mi zastírá právě myšlenka na moji Bellu.Jak mi to mohla udělat?!Slíbila mi,že se bude chovat zodpovědně-žádné hlouposti! Forks pro ni bylo to nejbezpečnější místo na zemi.Tak jak se to mohlo ,sakra, stát? Něco jsem musel přehlednout! A teď jsem za to zaplatil!Za svou
děsivou chybu!Čím více minut od té chvíle uběhli tím je to děsivější a bolestnější! A přitom už jsou to dva dny,co se to stalo a mě se zdá jakoby,se to stalo ani ne před hodinou.Pořád vidím Bellu na kraji naší louky a před ní Victorii. Kdybych byl rychlejší nic z toho by se nastalo.Kdybych byl rychlejší………..!!Mohla by teď stát vedle mě.Mohli bychom být spolu.Pořád vidím její oči - pomalu vyhasínající. Pořad slyším její bolestný křik.Ale ještě větší trápení mi působí její poslední slova. "Miluji tě Edwarde!"! Proč jsem jí opouštěl,když nám to oběma působilo takovou bolest? Oba jsme tímto odloučením hodně trpěli.Ano udělal jsem to,protože jsem si myslel,že beze mě bude ve větším bezpečí.Byl jsem si svým rozhodnutím tak jistý,že jsem přehlídl,že když ji tu nechám samotnou tak jí nejen ublížím,ale i vystavím ještě většímu nebezpečí. Tentokrát mi to nikdo nevymluví.Tohle je moje vina. Moje chyba.A ona za ni zaplatila životem.Za to,že zemřela můžu já. Nechal jsem jí tu nechráněnou.Na obrovském bitevním poli bez ochrany-bez zbraně. Pro Viktorii tedy bylo dostat se k ní snadné jako vzít dítěti lízátko. Bella byla tak zoufalá,že vložila svůj život do rukou vlkodlaků.Ti nezkušení hafani ji před ní neměli šanci uchránit.Ale vina není na nich ( i když se mohli trochu snažit,víc ji hlídat),ale na mě.Já ji tu nechal.Je to jen a jen moje vina.Zdá se mi,že svět bez ní potemněl. Nejasnější hvězdička mého nebe zhasla.Než se objevila Bella a vstoupila do mého života,byl můj život temný a nijaký.Když se však objevila ona vše jakoby se rozjasnilo a já našel smysl svého nesmrtelného života. Jsem si jist,že bez ní pro mě už nemá smysl.Vím,že má rodina s tímhle souhlasit nebude.Esmé bude hrozně nešťastná.Ale já se cítím prázdný,něco mi chybí.To něco odešlo s mou Bellou.Řídím se svým srdcem a to mi říká,že tohle bude správné řešení. Jsem o tom plně přesvědčen.Jsem si také jist,že Alice to co nevidět uvidí a bude se mi snažit v tom zabránit,ale mě už nic nezastaví.
Otočím se a běžím do lesa. Přemýšlím jak se co nejrychleji dostanu na letiště.Myslím,že autem to bude nejlepší. Zapadnu za volant Volva a už se řítím po silnici směr Port Angeles.A ni ne za třicet minut sedím v letadle.Přemýšlím jak požádám Vuteriovi o smrt.To je jediná možnost jak opustit tenhle svět.Svět bez mé Belly. Setměly a tmavý!Cesta mi přijde hrozně dlouhá.Je mi jasné,že na letišti budu muset ukrást nějaké auto.Nějaké hodně rychlé!Nějakou velmi zvláštní náhodou se na parkovišti objeví Ferrari.Ukrást ho není tak těžké jak jsem si myslel.Počítal jsem s tím,že to bude složitější. Nicméně teď jedu v černém Ferrari po dálnici do Voltery. Pomalu svítá.Celou cestu myslím na svou Bellu.Jsem zvědavý jaký to bude jestli přistoupí na mou žádost.
Když dorazím na místo je už skoro osm hodin ráno.Oslavy na počest sv.Marka pomalu začínají.V tuto chvíli přichází první problém.Jak se dostanu až k Vuteriovým? Věřím,že nějaké řešení brzy najdu.Další náhoda se objeví,když v jedné temné uličce narazím na Felixe.Zavede mě až k sídlu svého pána.Aro mě vítá s otevřenou náručí. "Edwarde vítám tě u nás.Rád tě vidím!" "Také vás rád vidím Aro." "A kde máš zbytek své rodiny?" rozhlíží se. "Jsem zde sám! Přicházím k vám s prosbou!"Zkoumavě se na mě podívá. "Povídej!" a nabídne mi jednu ze starobylích židlí. Sedneme si a já mu povím vše.Aro mi ze začátku nevěří.Nevěří,že jsem si dokázal vytvořit takový vztah a cit k lidské bytosti. Naštěstí umí číst myšlenky tak jako já .Tedy jako já úplně ne. Potřebuje k tomu fyzický kontakt a slyší vše co jsem kdy myslel a všechny mé vzpomínky.Ukáži mu vše!Od toho jak pro mě byla ze začátku Bella lákavá,jak jsem ji chtěl zabít,ale ovládl jsem se až po její smrt a to jak se teď cítím.Ze začátku nic neříkal.To je špatné znamení,myslel jsem si. "To je moc smutné,Edwarde.Přeji ti upřímnou soustrast." "Díky Aro." "Je zvláštní jak hluboký cit sis dokázal vytvořit k lidské bytosti i přesto jak pro tebe byla lákavá.To je pozoruhodné!Carlisle s tím souhlasí?"nastala odmlka. "Neví"odvodil si z mého mlčení. "Promiň mi drahý příteli,ale na tvou žádost nemůžu přistoupit -" "Proč?" "Ale Edwarde,uklidni se,milý příteli!Jsi přirozený talent.Kvůli jedné obyčejné,ubohé lidské bytosti nemá smysl ukončit tvůj nesmrtelný život.Můžeš mít tolik jiných možností než tohle!Například …… nabízím ti místo ve své gardě!" Při těhle jeho slovech jsem začínal zuřit. "Tvé gardě?Myslíš,že ti chci dělat posluhovače??" Rupnou mi nervy.Pohár trpělivosti přetekl.Co jsi to o sobě sakra myslí.Z jeho myšlenek čtu,že mému příběhu věří.Ale nemyslí,že mé počínání je správné.Uklidni se Edwarde,říkám si. "Aro prosím pochop já bez ní prostě nemůžu žít.Tak prostě řekni svým lidem,ať mě roztrhají a spálí ! To přece není těžký!" "Promiň,drahý příteli.To neudělam!"Tím mě děsně vytočí.Vypadnu z toho místa.Jsem plně přesvědčen,že jsem se rozhodl správně.Když to nejde po dobrém tak půjde po zlém!Slušně jsem je požádal o laskavost a oni na ni nepřistoupili.Tak je přinutím na ni přistoupit. Existuje jen způsob jak je přinutit!A to vyvést nějakou hloupost v jejich rodném městě.Ve městě,které si tak chrání.Mohl bych jít na lov a zakousnout pár lidí přímo tady v městě.Což se docela hodí jsem žíznivý a je by to rozzuřilo. Ale nechci být zrůda,takže musím najít jiný způsob!Mohl bych zvednout auto nad hlavu.Ale to mi přijde moc dětinské.A nebo bych mohl prostě vyjít na slunce.Bella byla unešená,když mě viděla na slunci.A navíc ze mě nebude zrůda ani vrah.A co je nejlepší Vulteriovy budou zuřit!Udělám to v pravé poledne.Je rozhodnuto. Do té doby se půjde někam schovat.
Zalezl jsem si do jedné temné uličky.Patnáct minut před dvanáctou jsem pomalu šel k náměstí.Čím blíž byla ta osudná hodina tím blíž jsem byl smrti.Byl jsem čím dál víc zvědavý,co se mnou bude až mě Vulteriovi roztrhají.Na náměstí byli snad tisíce lidí. To se mi hodí.Od dvanácté hodiny mě dělila jen minuta.Sundal jsem košili a hodil na zem.A pak hodiny odbily dvanáctou.Zavřel jsem oči,představil si obličej Belly a vstoupil jsem na sluneční svit. V myšlenkách lidí v mé blízkosti jsem uslyšel úžas.V ten okamžik se stali dvě věci najednou.Uslyšel jsem myšlenky Alice.Nedělej to Edwarde!Je živá!Je živá! Vím,že si to myslí jen proto,aby mi mě zastavila.Ale jde pozdě,mě už nezastaví.Už se stalo.A v tu samou chvíli jsem otevřel oči.Právě včas abych viděl,jak se kolem mě mihli dvě tmavé postavy.Čísi paže mě chytly a hodily mě dozadu.Tvrdě jsem narazil na zeď až se na mě sesypala omítka.Ucítil jsem prudkou bolest v paži,ale velmi rychle pominula Tu samou bolest jsem ucítil ještě několikrát na různých místech.Setmělo se mi před očima.Vše náhle bylo pryč.Nic jsem necítil. Všude kolem mě byla tma.Bylo po všem………. Tak tohle se s námi děje,když zemřeme.Ocitneme se uprostřed nekončící tmy.
V tom jsem v dálce uviděl světlo-Naproti mně.Přitahovalo mě.Vydal jsem se za ním.A pak jsem spatřil dívku.Světlo jako by vycházelo z ní.Stála zady ke mně.Měla hnědé vlasy a byla oděna do dlouhých,krásných,bílých šatů.Věděl jsem že ji znám,jen jsem si nemohl vzpomenout odkuď.Zvláštní.Pak se otočila.Bella.Má Bella. "Vítej v mé světě,lásko!Vítej v ráji!"řekla sladkým hlasem. "Bello!"usmál jsem se.Ona se však na mě mračila. "Jak si to mohl udělat Edwarde?!"vyčetla mi. "Copak nestačí,že jsem mrtvá já! Esmé - " "Slíbila jsi mi,že se budeš chovat zopovedně. A - " "To sem teď netahej!" "Nech mě domluvit,Bello!Já bez tebe nemůžu žít!Ty jsi můj život!" "Ale - " "pšššt! Už nic neřikej!" políbil ji.Její obličej zněžněl. Obejmula mě. "Teď už budeme spolu a nic nerozdělí !"pohladila mě přitom po tváři. Vzal jsem její obličej do dlaní a znovu ji políbil. "Navěky!"slíbil jsem.
Žádné komentáře:
Okomentovat